Volím, volíme - nevolíš, nevolíte?
Rada vlády pro lidská práva odmítla podnět svého výboru pro práva cizinců a byla proti volebnímu právu, aktivnímu a pasivnímu, na komunální úrovni. Takže cizinci s trvalým pobytem, kteří jsou ekonomicky soběstační, bezpečnostně bezproblémoví, odvádějí všechno státu jako domácí, podílejí se na hospodářské prosperitě země, v obci, ve které trvale žijí, nemohou rozhodovat ani o tom, jak si představují odvoz smetí nebo sportovní hřiště.
Rada také odmítla i návrh o fungování poradních orgánů v obcích, do kterých by se zapojili cizinci. Ty například úspěšně fungují v Německu.
Situace v Evropě jde ale jiným směrem. V současné době je právo účasti v obecních volbách přiznáno všem dlouhodobě usazeným cizincům v Irsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemí, Maďarsku, Finsku, Estonsku, Slovensku, Slovinsku, Lucembursku, Lotyšsku, Belgii, v Norsku nebo na Islandu. V případě voleb na regionální (krajské) úrovni je volební právo cizincům přiznáno v pěti zemích EU - Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Maďarsko a Slovensko.
Vláda také míní, že být členy politických stran bude výsada jenom občanů zemí Evropské unie s trvalým pobytem - to samé se vztahuje i na postavení občan obce. Samozřejmě, pokud návrh zákonných změn schválí Parlament. Takže, většina zdejších cizinců, skoro šedesát procent z celkového počtu, se nebude moci podílet na správě věcí veřejných.
Vhodný příklad se objevuje v řadách vysoké politiky, přestože tam prý žádní cizinci nejsou, ani nemohou být. Český senátor Hassan Mezian sice není Čech jako poleno, ale české občanství a národnost si vybral, ušlechtilou profesí lékaře se úspěšně zabývá dlouhá léta a na svůj původ nezanevřel. Jeho migrační příběh začal v roce 1967, kdy přišel z rodné Sýrie do Československa.
No a tak, motto senátora zní: Léčit politiku. Hlavním lékem na politickou participaci cizinců dlouhá léta bylo občanství. Až když se cizinec stal našincem, potom teprve se mohl účastnit politického života.
Odborný výbor pro práva cizinců naopak dlouhodobě prosazoval politickou participaci. Bylo tomu tak i v listopadu 2014, kdy Radě zaslal poslední podnět.
Schváleny ovšem byly jen dva ze čtyři bodů - o členství cizinců s trvalým pobytem v politických stranách a možnosti získat postavení občan obce, tam kde trvale žijí. Rada zablokovala volební práva na komunální úrovni a také vznik poradních orgánů, popřípadě zajištění zastoupení cizinců na místní úrovni.
Vláda o politické participaci jednala v rámci aktualizace Koncepce integrace cizinců - Společné soužití v roce 2015, a v opatřeních uložila předložit do konce roku změny zákona o sdružování v politických stranách tak, aby členy politických stran mohli být i občané Evropské unie, kteří mají na území České republiky povolen trvalý pobyt. Návrh dalších zákonných úprav má umožnit, aby se občané EU mohli stát občany obce. Zkrátka, původní podnět Výboru se scvrkl k nepoznání.
Pro cizince ze států EU je to první krůček dopředu na cestě k lepší politické participaci, interpretují optimisté. Jenomže, většina cizinců nebude moci participovat na jakékoliv úrovni politického života. Kudy potom má vést cesta jejich angažmá?
Důležitá je ovšem i aktivizace samotných cizinců. A možná právě díky činnosti nevládek se o děj v obcích více zajímají. Neúspěch poslední iniciativy u vlády také otevírá otázku efektivity dosavadních metod prosazování politické participace.
Zkrátka, běh na dlouhou trať znovu čeká všechny zainteresované. Mimochodem, na webu Rady vlády pro lidská práva se ani 12. února nejnovější zprávy o participaci cizinců nenacházejí. Poslední zápis je z loňského 24. října. Soudě podle toho i účast cizinců na politickém životě i ohlášené zefektnění práce výborů Rady bude opravdu maraton.
Zdroj: http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/volim-volime-nevolis-nevolite--1458303, 20.2.2015, autor: Goranka Oljača, Jan Blažek
