Češi nejsou zlí a xenofobní, jsou jen vystrašení politiky
Litoměřický senátor Hassan Mezian přišel do Československa ze Sýrie. MF DNES poskytl rozhovor o tom, jak vnímá současnou uprchlickou krizi, co si myslí o postoji Čechů či o Islámském státu.
LITOMĚŘICE Rizikem pro českou společnost není příchod několika tisíc migrantů, ale stále častější projevy nenávisti. V souvislosti s uprchlickou krizí to tvrdí Hassan Mezian, senátor ČSSD za Litoměřicko a Slánsko. "Pokud se mlčící většina stane obětí propagandy, může zde rozbujet udavačství, ale i zločinecké praktiky," říká lékař původem ze syrského Damašku.
- Do Prahy jste přijel studovat medicínu v roce 1967. Proč jste tehdy zvolil Československo?
Původně jsem chtěl do Rakouska, ale když jsem přijel na návštěvu do Československa, zalíbilo se mi tu. Studoval jsem tu na vlastní náklady.
- Přijel jste v období Pražského jara. Nechtěl jste po jeho potlačení zemi opustit?
O návratu jsem už nepřemýšlel. Je ale pravda, že kdybych do Československa přijel poprvé třeba v roce 1969, tak bych si ho už pro studium nevybral. Stejně jako kdybych sem poprvé přijel dnes. Také bych tu dlouho nevydržel.
- Co vám vadí na dnešní době?
Je zde citelná atmosféra strachu, kterou záměrně vyvolávají různí neúspěšní politici v souvislosti s uprchlickou krizí. Strach vyvolávají proto, aby mohli dosáhnout nějakých jednoznačných řešení. Sami nemají žádný jiný program a takto se snaží vytáhnout na pozice, kam by se jinak neměli šanci dostat.
- Máte na mysli například Tomia Okamuru?
Ano, ale je jich více. A přispívají k tomu i výroky pana prezidenta. V atmosféře strachu budou lidé volit populisty, a tím pádem můžeme dát demokracii sbohem.
- Není ale podobná atmosféra strachu třeba právě v Rakousku, kde jste mohl žít?
Nemyslím si, že v Rakousku by lidé byli tak vystrašení jako u nás. Rakušané mají větší sebevědomí, jsou na cizince zvyklí a nemají tolik zakomplexovaných politiků jako my.
- Jak to ale změnit? Když se o zmírnění vášní pokusili vědci svou srpnovou výzvou proti strachu a lhostejnosti, dočkali se od velké části společnosti nařčení z elitářství a prohlubování příkopů.
Češi podle mě nejsou ze své podstaty xenofobní nebo nevraživí lidé. Jsou naopak vstřícní, což se mi potvrzuje dnes a denně. Jsou ale vystrašení, protože lidé, kteří ten strach šíří, jsou hodně slyšet v médiích. Je proto nutné, aby proti této atmosféře vystupovali lidé napříč obory. Vznikla například platforma senátorů, kteří vyzývají k prezentaci humánnosti a tolerance coby hodnot České republiky a nikoli xenofobie nebo šíření nenávisti.
- To si však opět koledujete o nařčení z elitářství. Co kdyby hlasitěji promluvili sami čeští muslimové? Lidé se totiž bojí hlavně islámu, a kdyby viděli, že zde už nekonfliktně žijí a pracují tisíce muslimů, mohlo by to jejich názor ovlivnit.
To je hezká představa, ale ukažte mi ty muslimy, kteří zde žijí. Podle posledního sčítání lidu se k islámu hlásí 3 tisíce lidí. A je otázkou, zda ho vůbec praktikují. V této republice je muslimů minimum, většina Čechů neuvidí muslima ani z rychlíku.
- Podle odhadů sociologů však v Česku žije mnohem víc muslimů, kolem 22 tisíc. Jsou sice dobře integrovaní, ale atmosféra strachu to může změnit, nemyslíte?
Islám je na světě 1 400 let a hlásí se k němu 1,6 miliardy lidí, což je skoro čtvrtina populace. Kdyby všichni byli teroristé, tak potěš pánbůh. Kdyby bylo jen jedno procento muslimů teroristy, tedy 16 milionů lidí, tak to by byl konec světa. Já náboženství vnímám jako víru v Boha a konání dobra. Kdo se uchyluje k radikalismu a terorismu, není podle mě věřící. Je po vymytí mozku.
- Islámský stát tedy podle vás nemá s islámem nic společného?
Islámský stát nepředstavuje islám, ale organizovaný zločin. Ve všech muslimských zemích je podle mě averze proti politizaci náboženství, teokracii. Není nic horšího, než když chce někdo vládnout jménem Boha. Víra přece nemůže rozhodovat o tom, zda je člověk dobrý, či špatný.
- Co si myslíte o současné situaci, kdy stále více států uvažuje o budování plotů na hranicích?
Budování plotů podle mě nemá opodstatnění. Nechrání nás. Největší problém máme totiž sami v sobě a sami mezi sebou. Plot nás nezachrání před xenofobií nebo rasisty. My v Česku jsme navíc pouze vystrašení pozorovatelé, vždyť uprchlíci k nám ani nechtějí. Když vidí, jak se tu k nim chováme, tak raději utečou do jiné země, a o takových případech skutečně vím. Zavíráme nezletilé děti uprchlíků do výchovných ústavů jako kriminálníky nebo narkomany. Jsou to přitom děti, které absolvovaly dlouhou cestu plnou příkoří.
- Česko se nevyhne povinnému přijímání uprchlíků na základě kvót. Jak by k nim měl stát přistupovat?
Cizincům dáte velkou šanci, když jim řeknete, že mohou pomoci této republice. Když jim umožníte legálně pracovat, vzdělávat se a účastnit se veřejného života, je to jedna z nejlepších cest k jejich integraci. Pokud se tu budou setkávat s nevraživostí na všech místech, budou frustrovaní a povede to jen k problémům.
- Sám jste navštívil detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem. Jaké jste z něj měl pocity?
Byl jsem tam v době, kdy v táboře bylo 540 uprchlíků, většinou ze Sýrie. Hovořil jsem s nimi, vyslechl jsem si jejich příběhy a přání. Víte, je to otázka přístupu. Já bych s uprchlíky uměl komunikovat mnohem lépe, a teď tím nemyslím znalost řeči. Syřané by vás ve svém domě dokázali pohostit takovým způsobem, že pokud by k nim člověk přišel se zlými úmysly, tak by se styděl.
- Vy se stydíte za český přístup k uprchlíkům?
Někdy ano. Dnes ano. Stydím se, když vidím, jak dokážou být lidé zlí ne k uprchlíkům nebo muslimům, protože těch je tu minimum, ale ke svým vlastním lidem. Množí se různá nařčení z kolaborace a podobné nesmysly. Když jsme pořádali sbírku na pomoc uprchlíkům, tak lidé během tří hodin naplnili místnosti oblečením. Jedna paní se nám svěřila, že kvůli pomoci dostává výhrůžky smrtí. Bojí se veřejně mluvit o tom, že pomáhá, ale cítí, že to musí udělat. Opět ale opakuji, že většina lidí zde není zlá ani xenofobní. Většina lidí jen mlčí a je důležité, aby se nestala obětí propagandy.
- Spatřujete právě v tomto riziko současné krize?
Přesně tak. Jestli zahrabeme hlavu do písku, postavíme ploty a budeme dělat, že se nás uprchlická krize netýká, tak je otázkou času, že se lidé začnou chovat i u nás způsobem, který známe z dnešní Sýrie. Lidé jsou totiž snadným cílem propagandy, mohlo by se to vyhrotit v udavačství, ale i zločinecké praktiky. Zločin totiž nezastavíte ploty, přelije se do Evropy, aniž by si toho někdo všiml.
- Máte v Sýrii nějaké příbuzné, s nimiž o situaci mluvíte?
Stále tam žije část mé rodiny a máme o ně samozřejmě obavy. V Sýrii je vše negativní, co přináší válka, tedy zločin, nedostatek vody, elektřiny a tepla, nedostatek vzdělání, lidé nechodí už pět let do školy, nejsou očkovaní. Panuje tam taková situace, že se lidé už nebojí nikoho konkrétního. Rána může přijít z jakékoli strany. Časté je také unášení lidí a dětí pro výkupné. Bojím se, že právě toto se může začít dít i v Evropě.
- Evropská unie chce zmírnit příliv migrantů mimo jiné tím, že bude platit miliardy eur Turecku, aby jim zajistilo v uprchlických táborech lepší podmínky. Může to pomoci?
Je to jedna ze správných cest. Lepší by ale bylo vyřešit problém přímo v místě konfliktu. Syřanů je 23 milionů, 4 miliony jsou v okolních zemích a 7,5 milionu je bez přístřeší přímo v Sýrii. Jakmile ti lidé neuvidí světlo na konci tunelu, tak se dají do pohybu. Je proto nutné zlikvidovat Islámský stát a vyzvat všechny hlavní hráče k ukončení bojů v Sýrii a následnému dohledu, aby se lidé nemstili. Spousta Syřanů by se pak vrátila zpět, aby budovali nový stát. Pokud se to brzy nepodaří, tak Turecku nepomohou evropské miliardy ani svěcená voda. A možná ani Evropě. Proto také doufám, že vstup Ruska do konfliktu nebude součástí eskalace problému, ale součástí jeho řešení.
---
Profil
Hassan Mezian (*1947)
- Narodil se v Damašku, ve 20 letech odešel studovat medicínu do Československa. Po promoci v roce 1975 se přestěhoval do Litoměřic. Pracoval na nemocniční interně, v roce 1986 složil nadstavbovou atestaci z oboru léčebné rehabilitace. Jako lékař pracoval i ve Finsku, Alžírsku, Libyi a Sýrii, dnes vede nestátní zdravotnické zařízení. * Za ČSSD byl zastupitelem Litoměřic (2006–2014) i Ústeckého kraje (2008–2012), od roku 2012 je senátorem. * Je ženatý a má tři děti.
Zdroj: Mladá fronta DNES - severní Čechy, 24.10.2015, autor: Michal Dvořák
