Psy miluji, pane Okamuro!
Venčení psů pod okny arabských lázeňských hostí je podle prvního českého muslimského senátora HASSANA MEZIANA směšné. Sám chová dva psy. Děsí ho ale podněcování k nenávisti, hlavně výroky politiků. Třeba prezidenta Zemana. "Ponižuje a zastrašuje lidi s jiným vyznáním," tvrdí.
- Vykonal jste pouť do Mekky nebo se na ni chystáte?
Ani tak, ani tak. Zatím jsem na to nemyslel. Jen mě zaráží, že jeden z extremistů napsal na Facebook, jak jsem putoval do Mekky, dokonce i se synem. Je to pošahané a já se divím, že člověku s takovým přístupem k faktům dovolují vyučovat studenty. Pana docenta Martina Konvičku nepovažuji za důvěryhodného člověka. Je to normální lhář.
- Bylo by snad něco špatného na tom, kdybyste se do Mekky vydal?
Ne, jde o mé svobodné rozhodnutí. Chci jen zdůraznit, že extremisté lžou lidem dnes a denně. Snaží se vyvolat nevraživost k člověku, který nikomu neubližuje. V tomto konkrétním případě mohu doložit, že jsem nikam necestoval. Jako lékař pracuji každý den a mohu prokázat, kde jsem byl a co jsem dělal v posledních čtyřiceti letech.
- Na cestu do Mekky jsme se ptali, abychom zjistili váš vztah k víře. Jste dobrý muslim?
Asi nejsem. Jsem hříšník jako každý člověk. Nikdo se ale do ráje nedostane díky svým činům, ale díky milosti Boží. Tak to říkají muslimové i křesťané. Věřím v Boha a konání dobra. Co je dobré pro živé bytosti, budu podporovat. Odporuji tomu, co jim ubližuje. Nejsem islamolog ani teolog. Kvůli otázkám víry se musíte obrátit na muslimskou obec nebo na teologickou fakultu. Já nerozumím víře jako oni.
- Mohli bychom vás označit za umírněného muslima, kdyby ovšem prezident Miloš Zeman neprohlásil, že něco jako umírněný muslim neexistuje. Jak se vám jako váženému litoměřickému lékaři a senátorovi poslouchají takové výroky?
Já se s vírou nikde neprezentuji, protože pro mě nepředstavuje páteř mého počínání. Usiluji o konání dobra. Špatní lidé jsou pro mě ti, kteří se o dobro nesnaží, ať jsou mezi nimi muslimové nebo vyznavači jiných náboženství.
- Prezident Zeman také prohlásil, že ne všichni muslimové jsou teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové. Může takové výroky pronášet hlava státu?
Bráním Ústavu a zákony České republiky. Tyto věty jim odporují. Považuji je za podněcování k nenávisti. Prezident tím ponižuje lidi s jiným vyznáním, dokonce je zastrašuje. Na to existují paragrafy. Jestli se někdo schovává za svou imunitu, nic to nemění na skutečnosti, že jeho výroky jsou odsouzeníhodné.
- Zdá se, že atmosféra ve společnosti se mění. Poznal jste to na vlastní kůži? Vyhrožoval vám někdo kvůli vaší víře?
Vidím, že část lidí je vystrašená. Z očí do očí mě nikdo nenapadl, ale ani bych se nedivil, kdyby se to stalo. Ve Rwandě prezident Juvénal Habyarimana rozséval nenávist prostřednictvím novin a rozhlasové stanice. Zemřel milion lidí. Po příčinách se během vraždění nikdo neptal, protože násilí nezná logiku. Davová psychóza vzbudí v člověku nelidské pudy.
- Působíte jako zastánce multikulturalismu a soužití mezi národy. Jak jste vnímal extremisty na Václavském náměstí, kteří lidem jako vy hrozili šibenicemi?
Moc mě to mrzí a vadí mi to. Jde ale o věc policie. Rozhořčilo mě, že policie naopak zasáhla proti odpůrcům extremistů. Jsem rozhořčen dodnes.
- Jste politik a sociální demokrat. Proč vůbec politikům včetně vašich stranických kolegů – tedy premiéra Bohuslava Sobotky a ministra vnitra Milana Chovance – trvalo tak dlouho, než postup policie odsoudili?
Měli byste se ptát jich. Z mého pohledu je zřejmé, že extremisté porušili zákony České republiky.
- Ministr Chovanec čekal déle než 24 hodin a pak vystoupil s poněkud směšným prohlášením, že "šibenice k demokracii nepatří". Co jste tomu říkal?
Už na začátku jsem vám řekl, že jsem hříšník. Jestliže hřeší jiní lidé, jde o otázku jejich svědomí. Do ČSSD jsem nevstoupil kvůli konkrétním lidem, ale kvůli idejím. Nadále věřím tomu, že pro řešení problémů České republiky je nejlepší sociálnědemokratický přístup.
- Vláda i prezident se v uplynulých týdnech potýkali s otázkou uprchlíků. Miloš Zeman například prohlásil, že přijímání běženců usnadňuje Islámskému státu jeho expanzi v Evropě. Je to reálné?
Problém uprchlíků především nemůžeme řešit v Evropě, ale přímo na místě, kde vznikl. Na řešení by se měly podílet státy, které, ať už přímo nebo nepřímo, způsobily válku. Dnes řešíme problém padesáti tisíc uprchlíků, kteří se nějakým způsobem dostali do Evropy, u nás se zabýváme patnácti sty z nich. Pořád jde o mizivé procento. Jen ze Sýrie uprchly čtyři miliony lidí, teď jsou v Libanonu, Turecku a Jordánsku. Posledně jmenovaná země má šest a půl milionů obyvatel. Pojala počet běženců, který odpovídá pětině její populace. Všichni potřebují jídlo, vodu, kanalizaci, elektřinu a lékařskou péči, přesto je okolní země z humanitárních důvodů přijmou. Uvnitř Sýrie je dalších šest milionů lidí bez přístřeší a pocitu bezpečí.
- Pocházíte ze Sýrie. Máte tam příbuzné? V jakých podmínkách žijí?
Ve stejných jako všichni Syřané. Naštěstí nejsou na území takzvaného Islámského státu. Záměrně říkám "takzvaného", protože teror a zločin nemá víru ani náboženství. Mezi oběťmi takzvaného Islámského státu jsou z 98 procent právě muslimové. Většinou jde o normální lidi, kteří žili jako moje rodina. Moje sestry nikdy nechodily zahalené, já jsem do školy chodil v kravatě stejně jako můj otec, který byl ředitelem školy.
- Neuvažovali vaši příbuzní o tom, že by se přestěhovali za vámi do Česka?
Ne, ale jde o příliš osobní otázku. Nebudu na ni odpovídat.
- Ohledně uprchlíků nejprve vláda odmítala evropské kvóty, potom se premiér Sobotka rozhodl dobrovolně přijmout počet běženců téměř odpovídající kvótám EU. Zatím je skutečnost taková, že jsme neposkytli azyl ani patnácti nemocným syrským dětem s rodinami. Jak by se podle vás mělo Česko k uprchlíkům postavit?
Souhlasím s kroky vlády. Navštívil jsem uprchlický tábor v Jordánsku a měl jsem možnost vidět práci českého lékařského týmu, který tam pomáhá. Všechna čest! Dělají všechno, co mohou. Potrhl bych ale slova "co mohou" a vztáhl bych je na naši zemi.
- Když jste viděl uprchlický tábor, nebojíte se, že půjde o další místo, odkud se bude šířit extremismus?
Je to logické. V takové bídě se bude dařit zločinu. Takzvaný Islámský stát se snaží získat podporu mezi muslimy a atmosféra všudypřítomného strachu mu dobře slouží. Teroristé sami strach vytvářejí. Takzvanému Islámskému státu ale pomáhají i čeští extremisté. Šíří strach, který dosedne hlavně na muslimskou komunitu.
- Myslíte, že české muslimy zaženou extremisté typu Martina Konvičky do kouta a do náruče Islámského státu?
Ano. Všichni ti extremisté, kteří dělají akce typu hromadného venčení psů a podobně, pomáhají Islámskému státu.
- Nepřispívají k šíření strachu z islámu i Mohamed Abbas, předseda Muslimské unie, a Muneeb Hassan Alrawi? Prvně jmenovaný patří k propagátorům zavedení islámského práva šaría v Česku a druhý k tomu nemá daleko.
Skutečně nevím, kde média pana Abbase vyštrachala. Kdo to je? Já ho neznám a neznám nikoho, kdo by ho znal. Vždyť ani neumí pořádně česky. Vždy záleží na tom, koho si média vyberou – jestli někoho, kdo by jim přitakal či řekl, co chtějí slyšet. V televizi také slyšíte hlavně o vraždách a špatných věcech a nemluví se tam o tom, že rozkvetly jabloně a kolik se ten den po republice narodilo krásných miminek. Přitom já bych to rád věděl.
- Extremistům se asi daří získat odezvu v české společnosti. Jen na první hromadné venčení psů v parku v Teplicích přišlo asi tři sta lidí. Říkali jsme si, zda vůbec sám fakt, že někdo venčí psa, muslimům vůbec vadí. Uráží to někoho?
Mě to neuráží. Ať si venčí psy nebo třeba ovce.
- Takže výsledkem celé akce je, že odpůrci muslimů zaneřádí park psími exkrementy?
No, zaneřádí si park, který je v České republice. Jedno arabské přísloví říká: Když chtěl ubližovat čistotě, pokadil si vlastní spodní prádlo. Rozumíte, ti lidé ubližují hlavně sami sobě. Dělají to lidé v teplickém parku, ale i někteří nejvyšší ústavní činitelé, když porušují zákony a ústavu. Jestli jim porušování ústavy nevadí, mně jako zákonodárci ano. Stejně jako mi vadí ubližování symbolům české státnosti.
- K protestnímu venčení psů v Teplicích se přidal i poslanec Tomio Okamura. Vy jste se s ním setkal, ještě když byl senátorem. Přivedl vám tehdy třeba psy či prase do kanceláře v Senátu, nebo jste na něm ještě tehdy protimuslimské tendence nepozoroval?
V době, kdy byl ještě v Senátu, mne navštívil v ordinaci. Byla to přátelská návštěva. Žádného psa tehdy nepřivedl. Ale kdyby ano, dělal bych na něho "ťuťu ňuňu" a ptal se, jak se jmenuje, a tak podobně. Co jiného? Co bych měl mít proti psům? Já je miluji. Vy proti psům něco máte?
- Co má podle vás Okamura zničehonic proti muslimům?
Víte, někteří politici se snaží získat body vyvoláváním strachu u lidí. To se děje normálně, říká se tomu populismus. Osobně nevěřím tomu, že by byl třeba Okamura takový, že by někoho nenáviděl jen proto, že má jinou barvu pleti nebo šikmé oči. Myslím, že politici, kteří to dělají, mají sami problémy ve svých skupinách, řadách a chtějí jen získat politické body vyvoláváním nenávisti. Víte, kolik je na světě muslimů? Asi 1,6 miliardy, to je zhruba čtvrtina lidstva. Myslíte, že by si někdo chtěl opravdu znepřátelit čtvrtinu lidstva? Jedno procento muslimů ve světě je šestnáct milionů lidí. Jedno procento. Myslíte, že je ve světě šestnáct milionů teroristů?
- Co když ale podobná rétorika začne extremistům v politice vycházet? Okamura nabral díky boji proti muslimům a uprchlíkům druhý dech poté, co se mu rozpadla strana a zdál se odepsaný. Konvička se ani nenamáhá vymýšlet nějaký pseudoprogram: boj proti islámu si dal i do názvu strany. Zdá se, že část Čechů na jejich vábení slyší...
Pan Konvička je normální lhář, nedůvěryhodný člověk, a myslím, že spousta lidí ve společnosti ho vyhmátla.
- O Hitlerovi ve 20. letech minulého století také mnozí lidé říkali, že je lhář, nedůvěryhodný člověk, a zprvu mu tleskala jen hrstka jemu podobných lidí. A kam se to potom rozrostlo. Nemůže se v něčem historie opakovat?
Doufám, že se to nestane. Fakt ale je, že ti lidé se velmi snaží, aby se to stalo. A pak už bude pozdě.
- Hrozba zaplavení země běženci jiné barvy a kultury jim jistě nahrává. Kolik uprchlíků je podle vás Česko schopno absorbovat, aby si toho – obrazně řečeno – nikdo ani nevšiml? A aby pro vyhrožování extremistů nebyl prostor?
Migrace je přirozený sociální proces. Bylo období, kdy Češi emigrovali do světa, byli přijímáni a integrovali se. Anebo se někteří z nich vrátili a nebyl kolem toho problém. Ve druhé polovině 19. století – konkrétně v roce 1869 – emigrovalo na Ukrajinu asi třicet až čtyřicet tisíc Čechů (ve skutečnosti 16 tisíc mezi roky 1868 až 1880, carská vláda je ale do země lákala řadou výhod a svobod, včetně náboženské, pozn. red.). Většinou z Rakovnicka, Lounska, Žatecka. Jsou to Volyňští Češi. Byli tam přijati. Jednou z podmínek také bylo, aby se jejich víra nezměnila. Ale pak se dohoda porušovala, takže v jedné vesnici byly dva kostely – katolický a pravoslavný. Vidíte, že otázka víry hrála roli vždy. Proč brát takové věci vyostřeně v 21. století?
- Často zaznívají poukazy na to, že je proti tradici míchat kultury, přijímat islámské uprchlíky, protože to je v rozporu s naší tradiční evropskou kulturou a hodnotami. Co si o tom myslíte?
Za evropské hodnoty a kulturu považuji humanitu a toleranci. Není to kultura nenávisti, není to kultura Host do domu, hůl do ruky, ale Host do domu, Bůh do domu. Vždy záleží na úhlu pohledu. Když Češi migrovali do světa, také byli přijati. A abych odpověděl na vaši otázku, kolik uprchlíků jsme schopni přijmout. Citoval bych slova našeho kolegy, senátora Grulicha (Tomáš Grulich, zvolen v roce 2012 za ODS, pozn. red.): "Měli bychom jich přijmout tolik, kolik jich můžeme integrovat tak, aby měli důstojný život a celý proces proběhl důstojně. Protože integrace je oboustranný proces: musíme se snažit my i oni a musí to chtít."
- Sám jste před chvílí mluvil o milionech lidí bez přístřeší. Nejsou obavy lidí ze zaplavení Evropy běženci přece jen oprávněné? Nemáme se té vlny opravdu bát, jak nás nabádají extremisté?
Ne že bychom se neměli bát. Ale bát se musíme i těch našich extremistů. Těch bych se bál více.
- Mimochodem, hodláte v příštích volbách na Litoměřicku funkci senátora obhajovat? Nemyslíte, že to teď budete mít se svým jménem, vírou a původem těžší než v roce 2012, kdy jste porazil třeba Alexandra Vondru a další kandidáty?
V zemi, kde jméno a víra člověka hraje roli v tom, zda má kandidovat nebo ne, bych nikdy nikam nekandidoval.
- Na vašem případě se ukázalo, že ještě v roce 2012 to roli nehrálo. Cítíte v tomto smyslu ve společnosti změnu?
Podívejte se, já nemám méně pacientů. Pořád ke mně chodí, jsou to moji přátelé, moji blízcí známí. V České republice a v Litoměřicích žiji téměř 45 let, necítím se tu cizincem. Mám odsud paní, máme děti, vnoučata. Miluji tuto zemi, literaturu, povahu lidí. Miluji náš kraj, miluji Litoměřice. Znám tam většinu lidí a většina lidí tam zná mě. V tom tedy žádnou větší změnu nevnímám. Víte, já jsem schopen jít kamkoli chci, ale tuto zemi bych nevyměnil za nic. Chraň Bůh, aby sem přišel někdo s malým knírkem, to by byla hrůza. Musíme demokracii v naší zemi bránit. Nesmí tu být ani nenávist, ani strach.
---
Hassan Mezian (67)
Narodil se v syrském Damašku v rodině ředitele školy. Ve dvaceti letech odjel do Prahy studovat medicínu. Po promoci se odstěhoval za svou láskou Helenou do Litoměřic, kde žije dodnes. Začínal v místní nemocnici, brzy se vypracoval na primáře rehabilitačního oddělení. Na začátku devadesátých let založil nestátní zdravotnické zařízení zaměřené na rehabilitaci, které má dnes čtyři ordinace a dává práci dvacítce specialistů. Od roku 2006 působí v zastupitelstvu Litoměřic. V roce 2012 byl zvolen senátorem za ČSSD. Je ženatý, má tři děti.
Kterak pes nahradil šátky
Když už v českých médiích někdo mluví za muslimy, jsou to zpravidla předseda Muslimské unie Mohamed Abbas a Muneeb Hassan Alrawi z brněnské mešity. Opakují dokola totéž, ani jeden z nich občas nepůsobí úplně příčetně. Chtěli jsme znát názory jiného vyznavače islámu. Muslima žijícího v Česku, který je úspěšný ve svém oboru. Volba padla na litoměřického doktora Hassana Meziana, který byl před třemi lety zvolen za ČSSD do Senátu. Vzhledem k tomu, že nepatří mezi mediálně známé politické tváře, chtěli jsme ho požádat, zda by si na sebe kvůli snímku na obálku TÝDNE nevzal na hlavu šátek, který pro většinu Čechů muslimy symbolizuje. Jinak nesmírně ochotný a vstřícný senátor odmítl: "Já jsem to nenosil nikdy, ani moji sourozenci a otec v Sýrii. Ten vždycky chodil v obleku a kravatě." Na konci večerního rozhovoru v pražském hotelu Hilton, kde se konala recepce Marockého království, přišlo téma fotografie se šátkem na přetřes znovu. To už jsme se ale trochu styděli. Rozhovor s Hassanem Mezianem totiž kromě jiného vznikal i s cílem zbořit klišé, která se v Česku o muslimech říkají. A sami jsme přitom uvízli v klišé "šátkovém". Senátor pochopil. A když jsme se v samém závěru bavili o psech, kteří jsou podle islámu nečistými zvířaty, navrhl, ať si ho přijedeme vyfotografovat s jedním z tří jeho mazlíků.
Zdroj: Časopis Týden, 3.8.2015, autoři: Tomáš Menschik a Petr Kolář
