Milana Petrásková z Dobříně je Ženou regionu 2014
Litoměřice, Dobříň – Cena Žena regionu 2014 patří v Ústeckém kraji Milaně Petráskové, která provozuje v Dobříni u Roudnice nad Labem společně se svým manželem útulek Kočičí domov Sluníčko. Ocenění jí slavnostně předal v úterý v Litoměřicích, za přítomnosti zástupců soutěže a partnerů, senátor za Litoměřicko a Slánsko Hassan Mezian.
Regionální Deníky a portál denik.cz jsou hlavními mediálními partnery akce. Jejich čtenáři dali mezi 10 nominovanými ženami v Ústeckém kraji nejvíce hlasů právě Milaně Petráskové. Vítězka si odnesla také Dárkový certifikát na roční epaper Deníku.
"Soutěž Žena regionu velmi podporuji. Jde o veřejně prospěšný projekt, který má za cíl ocenit úsilí výjimečných žen a zviditelnit jejich práci, což je velmi chvályhodné. Ukázalo se, že i Ústecký kraj má nespočet mimořádných žen, které se často obětují pro ostatní a zasloužily by veřejné uznání. Paní Petráskové si velmi vážím a jsem přesvědčen, že ocenění získala právem a pomůže jí v její další nezištné práci," uvedl při předání ocenění senátor Hassan Mezian, který je sám velkým milovníkem zvířat a koček zvláště.
Deník vyzpovídal Milanu Petráskovou přímo v Kočičím domově Sluníčko v Dobříni.
- Kolik míváte telefonátů denně?
V souvislosti s kočkami kolem patnácti. Od lidí, kteří chtějí vlastní kočičku umístit do útulku, dále od těch, kteří kočičku či kočičky našly a nebo potřebují radu ohledně svých koček či radu ohledně kolonií zvířat bezprizorných, případně pomoci s jejich odchyty. Také volají ti, kteří mají zájem si od nás ze Sluníčka kočičku adoptovat. Taktéž řešíme aktivity s mými dobrovolnicemi, kterých se zúčastníme nebo zorganizujeme, abychom získali pro kočičky skvělé domovy a také finanční prostředky na jejich zabezpečení.
- Co všechno může útulek v Dobříni nabídnout?
Naše zařízení nabízí poskytování péče opuštěným, nechtěným, bezprizorným kočkám a koťatům v téměř rodinném prostředí, což umožňuje důslednou kontrolu jejich zdravotního stavu a rychlejší socializaci, samozřejmě včetně veterinární péče a léčby nemocných. Poté hledáme pro ně zodpovědný a milující domov. Všemožně se snažíme propagovat rozvoj zodpovědného přístupu člověka ke zvířeti a hlavně to nejdůležitější, což je osvěta veřejnosti v otázce kastrací.
- Kolik jich ve Sluníčku máte?
Nyní je docela snesitelný počet, což je 48 koček určených k adopci. Další čtyři kočičky jsou plaché, jsou vykastrované a budou se vracet do původní lokality. Minulý týden se nám podařilo umístit 8 osm koček. Od začátku roku odešlo do nových domovů 56 kočiček. Nejvíc jich bývá v létě, když jsou koťata, starala jsem se i o 70 kočiček. Od založení sdružení jsme jich za necelé dva roky přijali 384.
- Co musí zájemce splnit, aby kočku od vás získal?
Pokud není kastrovaná, bezpodmínečně nechat provést tento zákrok. Kastrace je nejlepší a jedinou prevencí proti přemnožení. Zájemce se zavazuje podepsáním Předávacího protokolu, že zvířeti poskytne podle potřeby veterinární ošetření, dá kočičku pravidelně očkovat a bude nás průběžně informovat. S novým majitelem hovoříme o jeho požadavcích a my se mu snažíme vybrat takovou kočičku, kde by byla spokojenost na obou stranách. Snažím se, aby si oba, jak se říká, seděli. Zásadně nedáváme naše svěřence jen jako kočky venkovní. Všechny jsou zvyklé na život v bytě a mám radost, když mohou bydlet v domečku se zahrádkou, kde se mohou vyhřívat na sluníčku.
- Vraťme se přeci jen na začátek. Jak jste se k této bohulibé činnosti dostala?
Jsem taková, že všechno, co je na člověku závislé, mě nenechává chladnou, abych tak řekla. Mám ráda všechna zvířata, ale kočky mají jen slabé zastání veřejnosti a úřadu. Když bylo dceři deset, našla první, bezprizorní kotě Káju a nebyla jiná možnost než si ho nechat. Předtím jsme měli jen psa, který zrovna kočky nemusel, mrzelo mě to. Ke Kájovi jsme pořídili z jednoho zvířecího depozita kočičku Ketynu, aby nebyl sám. On ji nesnášel, takže to se moc nepovedlo. Už je to ale 16 let a Kája nás koncem minulého roku opustil. Další kočku, Terezku, nám někdo hodil přes plot. Pak jsme jednou šla během polední pauzy nakoupit a na náměstí v Roudnici ležela poraněná kočka, lidé chodily kolem ní jako by tam ani nebyla. Vzala jsem ji k veterináři, vyrobila letáky, vyhlásila rozhlasem. Nikdo nezareagoval, nikomu nechyběla. A tak to šlo, až jsme měli devět nalezenců. Zvrat nastal, když jsem na veslařském kanále v Račicích uviděla 18 koček, z toho pět dospělých vysoce březích s koťaty z minulého roku. Všechny byly vyzáblé, rýmou "uplakané", hladové. Tamní majitelka restaurace, kde byly původně dvě kočky, vydala zákaz jejich krmení, aby se jich zbavila. Samozřejmě kočky neodešly, byl právě tam jejich domov, byly tam zvyklé, trpěly hlady a nemocemi. Byl to příšerný pohled a já věděla, že to takto nechat nemohu. Ale vzít domů dalších osmnáct koček? To bylo nereálně a i finančně nemožné. Nevěděla jsem, co v tomto případě dělat, takže jsem celou noc mailovala s dotazy na různé zvířecí a kočičí nadace, útulky a sdružení, až jsem se dostala do Prahy k sdružení Šanta kočičí, kde mi jeho jednatelka nabídla schůdný postup. Plachá koťata se nachytala do sklopce, doma je vyléčila, naočkovala a všemožně inzerovala, abych jim našla nový domov. Kočičí mámy porodily a zopakoval se odchyt koťat a hned i jejich maminek, které absolvovaly kastraci. A protože byly plaché, vrátili jsme je zpátky do Račic. Pět let jsem je chodila krmit, ale nakonec se změnil majitel, kočky vyhodil, takže jsou stejně u nás (směje se). Fungovala jsem pod pražským sdružením a měli jsme stále více koček. Uvažovala jsem o osamostatnění, riskli jsme to a jsem ráda.
- Vy jste kvůli tomu opustila zaměstnání. Kde jste pracovala?
Nedalo se obojí skloubit. Po 23 letech a 3 měsících jsem dala výpověď v Komerční bance.
- Jak útulek financujete?
Sháníme peníze, musíme pořád všude možně o ně prosit. Většinou dávají fyzické osoby, řekla bych, že více citliví jsou ti, co nejsou bohatí a posílají i pravidelně trvalými příkazy příspěvky kočičkám, každá i stokoruna je velice potřebná. Většího sponzora nemáme žádného. Náklady jsou neskutečně velké, hlavně veterinární výdaje. Snažíme se získat prostředky prodejem výrobků v charitativním krámku. Výrobky do krámku získáváme od dobrovolníků, kteří je pro něj nezištně připravují. Máme i sbírkový účet a můžeme provozovat veřejnou sbírku na různých akcích, zejména na umisťovacích výstavách. Takto provoz útulku financujeme. Ještě nemám uzávěrku, ale za loňský rok činily náklady kolem 800 tisíc korun. Loni jsme dostali od města Roudnice nad Labem 20 tisíc a od obce Dobříň 5 tisíc korun. Letos nám darovala obec Dobříň 10 tisíc a zažádali jsme o dotaci na krajském úřadě,kde nám schválili 15 tisíc korun. Ostatní je na nás a na drobných dárcích. Vedeme řádné podvojné účetnictví.
- Záludná otázka: Proč jste dostala ocenění Žena regionu? Přemýšlela jste o tom?
Myslím, že jednak jde o charitativní činnost, z níž nekouká žádné moje zbohatnutí a lidé stále více inklinují ke zvířatům, neboť se na ně zapomíná. A přitom za jejich kvalitu života jsme zodpovědní právě my lidé. Slušní cítí zodpovědnost k němé tváři za ošklivé činy jiných lidí, kteří jí způsobili utrpení. Domnívám se také, že tím, jak jsou v médiích jen samé katastrofy a podvody, jak ošklivě a bezohledně se k sobě lidé chovají, lidé utíkají právě ke zvířatům. Jsem šťastná, že máme s kočičkami hodně příznivců a doufám, že právě to pro ně bude prospěšné. Všem, kteří pro mě hlasovali, mnohokrát děkuji!
Zdroj: Litoměřický deník, 18.3.2015, autor: Ivo Chrástecký
