Komentář senátora: NA UPRCHLÍKY S CHLEBEM, NEBO S FLINTOU?
Dnešní svět se stal malou vesnicí, kde bohatí a chudí žijí vedle sebe a průmyslové země žijí vedle rozvojových, jejichž katastrofy se nemohou nedotýkat bohatého světa. Míra bohatství průmyslových zemí je srovnatelná s chudobou chudých zemí, jejichž problémy nejsou zděděné, ale z dovozu. Kdo si myslí, že stavění zdí proti těmto zemím zabrání šíření jejich problémů, je na velkém omylu. Mnohonárodní společnosti nedovolí zemím třetího světa mít vlastní průmysl. Mohou pouze levně vyvážet suroviny a draze dovážet hotové spotřební zboží s negativní ekonomickou bilancí. Dluhy chudých zemí rostou, nejsou schopny splácet úroky, natož aby splácely samotné dluhy. Jejich ekonomika je ovládaná totalitním vedením, a to právě s podporou průmyslových zemí. Čím jsou bohaté země bohatší, tím jsou chudé chudší a rozdíl mezi nimi je stále větší a větší. Ve světě je přes 1,3 miliardy chudých, z nichž 900 milionů žije v Asii, 200 milionů v Africe a 10 milionů v jižní Americe a v oblasti Karibského moře. Většinou žijí v bývalých koloniích bohatých zemí, které velkou část bohatství získaly právě drancováním těchto kolonií. Jejich průmysl byl založen na levné pracovní síle z těchto kolonií.
Zdravotnictví v chudých zemích je čím dál horší. Přestože moderní věda se dokázala vyrovnat se spoustou zákeřných nemocí, jsme svědky toho, že některá onemocnění opět zabíjí lidi – hlavně ze zemí třetího světa. Třetina lidstva je postižená tuberkulózou, která zabíjí ročně miliony lidí, přestože toto onemocnění je vyléčitelné, když se včas rozpozná. Toto onemocnění se zhoršuje při poklesu imunity nebo při jiných onemocněních (například AIDS) či v důsledku nadměrné námahy.
Země třetího světa se staly nejen odbytištěm nevhodných léků či léků s nedostatečnou expirační dobou, ale i kolébkou kriminality se zdravím a obchodem s lidskými orgány. Tyto země se staly i místem sexuální turistiky (včetně pedofilní) pro bohaté turisty z průmyslových zemí.
Hlavním úkolem zemědělství má být uspokojit potřeby své země. V chudých zemích ale slouží hlavně potřebám bohatých států. To má za následek další strádání chudých. Populační exploze s ohromnou nezaměstnaností jihu na jedné straně a stárnutí populace civilizovaného světa nadále rozevírá nůžky.
Země třetího světa se staly hlavním odbytištěm zbraní a teritoriem válek. Světové mocnosti si navzájem vyřizují účty právě v zemích třetího světa, které se staly hlavním cvičištěm a zkušebním polem zbraní, ale i místem generujícím teroristy. Čtyři a půl roku trvající občanská válka v Sýrii a vznik zločinecké organizace, tzv. Islámského státu, je příčinou úmrtí 250 tisíc civilistů a migrace 11 milionů lidí. Z nich čtyři miliony jsou v okolních zemích (v Jordánsku, Turecku a Libanonu) a sedm milionů lidí migruje uvnitř země samotné. Lidé ztrácejí naději v konec války a snaží se dostat do světa a hledat bezpečí. Myslet si, že se nás to jako Evropy, potažmo České republiky netýká, je strkání hlavy do písku. Připomíná to hořící dům sousedů a váhání, zda jim máme poskytnout útočiště a pomáhat s hašením. Otázkou je, chceme-li prezentovat svoji kulturu jako kulturu humanitních Evropanů „host do domu, Bůh do domu", či naopak hůl do ruky.
Počet uprchlíků do konce srpna 2015 přes Středozemní moře čítal 432 761, z toho 309 000 přes Řecko, 121 000 přes Itálii, 2 166 přes Španělsko a 100 přes Maltu. Je to více než dvojnásobek roku 2014, kdy to bylo 197 940. Nikdy v historii předtím se nesešel podobný počet lidí prchajících do Evropy.
